Ohlédnutí za Nocí žalmů

Převzato z rozhovoru s P. Zdenkem Wasserbauerem, farářem u Nejsvětějšího Srdce Páně, který byl zveřejněn v 7. čísle Zpravodaje pražské arcidiecéze (7. září 2012)

Co jste očekával od Noci žalmů ve vaší farnosti? Proč jste se pro ni rozhodl?
Sliboval jsem si od toho, že farníci spolu něco prožijí, ať už ti, kteří se budou podílet na organizaci, nebo ti, kteří se pak zapojí do samotného čtení. Že to tedy poslouží k dalšímu stmelení farnosti a navázání nových vztahů, k čemuž myslím skutečně došlo. Také jsem si sliboval, že to bude nejen pro naši farnost nový dobrý duchovní impuls a zejména nová zkušenost s Božím slovem, která povzbudí k jeho četbě a vůbec k novému objevení Božího slova ve vlastním životě. Zároveň se přiznám, že jsem měl i trošku obavy, aby to nebylo úplné fiasko! Myslím, že to nakonec dobře zapadlo do toho, oč se zde ve farnosti snažím ve svých – v naprosté většině biblických – kázáních a také na hojně navštěvovaných biblických hodinách. A také při svátostech smíření či duchovním vedení, kdy povzbuzuji věřící k pravidelnému kontaktu s Božím slovem.
Kdo patřil mezi účastníky?
V celkem sedmi blocích se vystřídalo přes sedmdesát čtenářů různého věku a z různých míst Prahy. Mezi účastníky však patřil každý, kdo do kostela zavítal. Noc žalmů oslovila nejen naše farníky (a třeba také biřmovance, protože vzápětí po Noci žalmů jsme zde měli biřmování, a tak jsem jim to hodně doporučoval jako možný prostor ztišení, naslouchání, meditace…, a někteří z nich zde vydrželi celé hodiny a moc si to pochvalovali!), ale také ty, kteří si někde přečetli plakáty, nebo náhodné kolemjdoucí, kteří zde na náměstí Jiřího z Poděbrad a blízko metra nikdy nechybí. A myslím, že to i tyto lidi oslovovalo, protože žalmy podobně jako celé Boží slovo mají v sobě tu sílu a moc dotknout se srdce člověka. A věřím, jak jsem tak občas pozoroval lidi v kostele, že se skutečně dotknuly! Věřím tedy, že to byla také vlastně evangelizační akce, na kterou jsme zvali krásnými plakáty, upoutávkami v různých médiích, na kterou mohli svobodně zabloudit náhodní kolemjdoucí a na které zcela jistě vanul Boží Duch skrze nočním chrámem znějící starozákonní modlitby. Do samotné přípravy se zapojilo hlavně společenství mladých. Vnímal jsem, že si to vzali za své, a přesto, že zkouškové období bylo za dveřmi, obětavě se pro to nasadili.
Co bude následovat?
Protože celou akci hodnotím jednoznačně pozitivně, rád bych, aby se v naší farnosti příští rok uskutečnilo něco podobného znovu. Budu se snažit naslouchat farníkům, aby mne i oni pomohli inspirovat, jakou část Bible vybrat.
Slovo na závěr?
Neříkám, že to nebylo náročné, ale na druhé straně to byly pro mnohé farníky i celou farnost silné duchovní okamžiky, za které jsem Bohu vděčný.